11. 7. 2015

Zlodějka knih

Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující.
- oficiální anotace z goodreads


Když jsem pod vánočním stromečkem rozbalila tuto knihu, byla jsem radostí bez sebe, že si tolika lidmi opěvovanou Zlodějku knih konečně taky přečtu. Očekávala jsem od ní opravdu hodně - a rozhodně mě nezklamala.

Kniha je vyprávěna smrtí, a právě to ji dělá originální a zajímavou. Řekla bych, že smrt si lidé málokdy představí jako člověka (i když to není člověk, je to smrt), jako někoho či něco, co sleduje a vnímá vše kolem sebe a zkoumá jednotlivé příběhy různých lidí, ale když jsem četla knihu v právě takovém podání, rychle jsem si na to zvykla a líbilo se mi to. Obdivuji Markuse Zusaka, že tuto postavu dokázal ztvárnit tak, jak ji ztvárnil, ale já sama vlastně nevím, jak si smrt představit. Víte, ona sama se totiž vysmívá lidské představě smrti v podobě osoby v černé kápi s kosou v ruce. Ale jak tedy smrt vypadá, když ne takto? 

Ale dost o vypravěčce a více k příběhu. Vše se odehrává v Německu za druhé světové války. Hlavní hrdinka Liesel je se svým bratrem poslána ke své nové rodině a brzy si najde kamaráda Rudyho. Více bych k příběhu asi ani neříkala, protože to dle mého názoru zkrátka není nutné. Celá kniha skvěle popisuje situaci v Německu za války a ukazuje, jak to snáší dítě i dospělí. Měla jsem pocit, jako bych tam byla s nimi, i když si myslím, že kdo něco tak strašného nezažil, nikdy si  nebude moci ani představit, jak hrozné to všechno bylo. 

Zlodějka knih je vhodná jak pro mladší, tak starší čtenáře, i když svému jedenáctiletému bratrovi bych ji nejspíš ještě číst nedávala. Pokud se učíte Němčinu, máte mírnou výhodu, protože tím, že se všechno odehrává v Německu, objevují se zde německá slova v přímé řeči, německé názvy, a tak dále. Ovšem já osobně se německy neučím a zvládla jsem to i tak. V knize se také objevují termíny jako Hitlergujend a podobně, které jsou starším čtenářům známé, mladším to kniha dobře objasní a dozví se něco víc o druhé světové válce a situaci v Německu.

Na závěr bych ještě dodala, že tuto knihu by si měli přečíst opravdu všichni a myslím, že by bylo dobré ji zařadit i mezi povinnou četbu. Čte se velmi dobře, já sama jsem hltala jednu stránku za druhou. Nezbývá mi tedy, než vám ji s radostí doporučit a doufat, že vy ji doporučíte zase dále...

5/5


Zlodějka knih u nás vyšla v listopadu roku 2009 nakladatelstvím Argo.
V originále byla kniha publikována v roce 2005.
Kniha nepatří do žádné série a má 526 stran.

3 komentáře:

  1. Moc pěkná recenze. Knížku mám doma už docela dlouhou dobu, ale nějak jsem se k ní ještě nedostala...

    OdpovědětVymazat
  2. Prvá kniha pri ktorej som plakala... Krásna a nezabudnuteľná ❤

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za komentáře. :)