20. 10. 2015

Všechny malé zázraky (All the Bright Places) | recenze

Violet je holka, které zemřela sestra a vyrovnává se s tím tak, že neustále myslí na budoucnost a na to, až zmizí z města. Finch má zase problémy doma, trpí bipolární poruchou a mimo to je také posedlý smrtí a způsoby, jak spáchat sebevraždu. Na první pohled jsou odlišní, ale možná, že mají společného víc, než si oba myslí. Dohromady je svede školní projekt, díky kterému Violet pochopí, že musí žít v přítomnosti a Finch zjistí, že konečně našel někoho, kdo mu rozumí. Ale zůstane to tak napořád?


Původně jsem si nebyla úplně jistá, jestli se mám do této knihy pouštět. Na milostné příběhy taky nemám náladu pořád... vlastně jen občas. Nakonec jsem ale moc ráda, že jsem si ji přečetla a nejspíš jsem ji ještě nečetla naposledy. 

V knize nám autorka představí hned dva úhly pohledu - vyprávění ze stran Violet a Finche. To se k tomuto příběhu rozhodně hodilo, protože tady jde především o postavy. Nemůžu sice říct, že bych si je přímo oblíbila (Finch mi nebyl sympatický vůbec, ale naproti tomu mi připadal inteligentnější, než Violet), ale nebyl to pro mě tak velký problém. Líbila se mi i samotná zápletka, která byla přeci jen trochu odlišná (potkají se na školní zvonici a dohromady je svede školní projekt o objevování krásy Indiany). V knize se objevuje několik velmi vážných témat (deprese a jiné duševní poruchy, téma smrti,...), ale autorka se s nimi poprala opravdu dobře a myslím, že knihou dává světu najevo, že by se o takových věcech opravdu mělo mluvit více. Líbilo se mi, že se také zaměřuje hodně na rodinu a vztahy. Posledních sto padesát stran jsem přečetla jedním dechem, ačkoli jsem tušila, co se stane.

Jediným mínusem, který bych našla (kromě postav, které mi nesedly) je předvídatelnost děje. Asi v polovině knihy jsem si dala dohromady konec. Nakonec to ale nebylo tak podstatné, protože je mnohem důležitější ta cesta ke konci, než konec samotný. 

I přes pár nedostatků tuto knihu musím doporučit, protože ve mně dokázala vzbudit mnoho pocitů - daleko víc, než jsem čekala. Přišla mi dojemnější, než Hvězdy nám nepřály (u kterých jsem ani nebrečela, kdežto u Všech malých zázraků ano). Pokud máte náladu na smutnější knihu, která vám ale zároveň dokáže vykouzlit úsměv na tváři, určitě byste neměli minout právě Všechny malé zázraky.

4/5




A nakonec ukázka z knihy:

"A kde jsi byl v pátek? Proč jsi nebyl ve škole?"
"Občas mě bolí hlava. Nic vážnýho." Není to až tak velká lež, protože bolesti hlavy k tomu patří. Můj mozek pracuje tak rychle, že nedokáže držet krok sám se sebou. Slova. Barvy. Zvuky. Někdy všechno ostatní ustoupí do pozadí a slyším jenom zvuk. Slyším všechno, ale nejenom slyším, taky to cítím. Ale pak to najednou přijde - zvuk se změní na světlo, které je příliš jasné, a je to, jako by mě rozřezávalo na dva kusy, a pak přijde bolest hlavy. Není to jen bolest hlavy, cítím, vidím to, jako by byla moje hlava složená z milionů barev a všechny z nich oslepují. Když jsem se to jednou pokusil popsat Kate, řekla: "Za to můžeš poděkovat tátovi. Používal tvoji hlavu jako boxovací pytel."
Ale to není tím. Myslím si, že ty barvy, zvuky a slova nemají nic společného s tátovým bitím, to jsou všechno moje vlastní myšlenky, můj brilantní, složitý, bzučící, hlučící, řvoucí, božský mozek, potápějící se hluboko do bahna.

2 komentáře:

  1. postavy mi prídu niečo na štýl eleanor a parks, ale to v dnešnej dobe je asi moderné, vyzdvihovať postavy, ktoré sa svojim sociálnym zaradením a povahami introvertov ana prvý pohľad akosi nehodia do dnešného sveta. každopádne, pekná recenzia, chcela som po tejto knižke už dlhšie siahnuť, asi to aj urobím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všimla jsem si, že se to teď objevuje v knihách poměrně často :) Nemůžu říct, že by mi to vyloženě vadilo, je to zkrátka taková další fáze YA knih (bylo období dystopií, teď jde zase tyto knihy). Ale už by to docela chtělo změnu :)

      Vymazat

Děkuji Vám za komentáře. :)