27. 3. 2016

Fangirl - Rainbow Rowell | recenze

Fangirl jsem poprvé vzala do ruky před rokem. Tehdy jsem ji nedočetla, protože mě nudila. Někdy ale přijde ten impuls, díky kterému uděláte něco neplánovaného - jako třeba teď, když jsem se znovu začetla do knihy, která má v mé hlavě imaginární nálepku "Nudné", i když mám doma třicet nepřečtených knih a vůbec jsem to neplánovala. 

Někdy se ale vážně vyplatí důvěřovat svým instinktům.

________________________________________________________________________    

Ačkoli jsou až na fyzickou podobu každá úplně jiná, Cath odjakživa sdílela se svým dvojčetem Wren všechno: oblečení, trápení s rodiči i vášeň pro knížky o mladém kouzelníkovi Simonu Snowovi. Jenomže teď obě nastupují na vysokou školu a Wren poprvé nechala Cath na holičkách – nechce s ní bydlet na koleji.
Potíž je v tom, že Cath na rozdíl od sestry není právě společensky zdatná. Jejím přirozeným prostředím je internet, kde se nemusí nikomu dívat z očí do očí a kde tisíce fanoušků nadšeně čtou její povídky ze světa Simona Snowa. A to je svět na hony vzdálený bludišti školních budov, v němž číhají nástrahy v podobě všech možných fobií, děsivých spolubydlících s neodbytnými kamarády a profesorek tvůrčího psaní, které o fanfikcích nechtějí ani slyšet.
Co ale Cath zbývá než zachovat klid a nedat se?
________________________________________________________________________

Fangirl je příběh především o rodině - Cath má pocit, že se s Wren najednou (ze strany Wren úmyslně) rozdělily, na což po osmnácti letech společného života není zvyklá. Do příběhu je navíc zasazena matka dvojčat, která od rodiny utekla a Wren i jejich otec se jí snaží dát druhou šanci, což Cath nechápe. Cath má navíc strach o jejich otce, kterému se po odchodu dvojčat moc nedaří a je spíše nešťastný. Autorka vás donutí cítit to všechno s nimi. Právě postavy a vztahy mezi nimi jsou to, co se na této knize povedlo úplně nejvíce, protože mají každá svou vlastní povahu a charakter a jsou výborně propracovené, ale zároveň i reálné. Vztahy jsou v této knize popsány přirozeně, nic mi nepřišlo nereálné nebo hloupé. U spousty momentů jsem se musela usmívat a jsem velice ráda, že jsem tuto knihu nečetla na veřejnosti :).

Začíst se mi trvalo asi tři kapitoly, pak už jsem nemohla přestat číst. To je na tom to zvláštní - nejedná se totiž o napínavou fantasy, ale pohodový a poměrně klidný příběh o dvojčatech, rodině a životě na univerzitě. I přesto mě Rainbow Rowell dokázala v mnoha momentech překvapit. Zamilovala jsem si téměř všechny postavy a chtěla jsem vědět, co je potká dál. 

Ze začátku jsem nedokázala pochopit, proč má kniha přes čtyřista padesát stran, ale ukázalo se, že to má své opodstatnění. Příběh je velmi dobře rozložený, nestalo se mi, že by se toho stalo až příliš najednou nebo naopak, že by se dlouho nedělo nic. Vše přišlo v pravou chvíli a konec byl přesně takový, jaký měl být.

I přes to, že mám z knihy velmi dobré pocity, našlo by se pár věcí, které mi tolik nesedly. Mám ráda popisy prostředí, které mi tady trochu chyběly, proto jsem si nedokázala tak dobře představit různé situace. Autorka se mnohem více soustředí na postavy. Druhou věcí jsou fanfikce, které tady mají velké zastoupení. Samo o sobě mi to přišlo jako zajímavé obohacení příběhu (nikdy předtím jsem se s tím nesetkala), ale úryvky ze Simona Snowa na konci každé kapitoly mě nebavily. Po první třetině knihy jsem je dokonce přestala číst a spíše je jen tak prolítávala. Carry On si tedy nepřečtu, asi by to nebylo nic pro mě.

Vůbec jsem nečekala, že příběhu tolik propadnu a tolik si zamiluji všechny hlavní postavy. Při dočítání knihy jsem byla plná radosti, ale po úplném dočtení mi najednou začalo být líto, že už je po všem, a chtěla jsem začíst číst celou knihu od začátku. A myslím, že přesně tak by se měl člověk cítit, když dočte skvělou knihu. Dávám 4,5 hvězdičky a rozhodně doporučuji.

P.S. Pokud máte chuť přečíst si něco v angličtině, tato kniha by mohla být dobrou volbou. Angličtinu jsem si přímo užívala, protože nebyla těžká, ale přesto jsem si v ní našla pár nových frází. Většinou jsou v knize rozhovory vysokoškoláků, takže nečekejte žádné bloumání nad smyslem života :).

4 komentáře:

  1. Haha, mně zrovna přijde, že vysokoškoláci bloumají nad smyslem života častěji než zbytek populace. :D Ale chápu, co chceš říct, určitě je to přístupná kniha pro čtení v angličtině. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I tak se to dá brát :D. V této knize ale autorka na školu trochu zapomněla, protože se řešila jen hodina tvůrčího psaní a... no, předpokládám, že jiné hodiny Cath asi neměla. :D

      Vymazat
  2. Hlavní postavy byly moc milé, hodně se mi líbil popis vývoje vztahu Cath a Leviho. A studentský život autorka vylíčila velmi podrobně a čtivě, to mě také nadchlo. Ale fanfikce - oooo, to byla hrůza, tyto pasáže jsem začala přeskakovat již v polovině knihy, protože to byla hrozná nuda! Když jsem si knihu kupovala, tak jsem netušila, do čeho jdu :) Vzhledem k tomu, že jsi knihu četla v originále, tak nemá cenu stěžovat si na překlad, ten se z mého pohledu nepovedl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vypadá to, že máme na knížku podobný názor. :) Postavy byly fajn, vztah Cath a Leviho byl přesně takový, jaký měl být, ale ty fanfikce...
      Nad překladem jsem hodně přemýšlela, protože některé fráze zněly prostě dobře v angličtině, ale nebyla jsem si jistá, jak by vyzněly v češtině... Jsem každopádně ráda, že jsem si přečetla originál a trošku si procvičila angličtinu.

      Vymazat

Děkuji Vám za komentáře. :)