26. 4. 2016

Dám ti slunce - Jandy Nelson | recenze

zdroj obálky
Dvojčata Noah a Jude jsou nerozdělitelní. Tragická nehoda, která ovlivní nejen jejich životy, ale i životy těch, které neznali, jejich sourozenecké pouto přetrhne. Postupně se znovu snaží najít cestu jeden k druhému, ale také sami k sobě. 
Kniha je vyprávěna z pohledu Noaha, který popisuje svět i své blízké, když mu bylo třináct, a Jude, která situaci popisuje jako šestnáctiletá. Oba jsou umělecky založení a tento fakt proplouvá celým příběhem. Mezi jejich třináctým a šestnáctým rokem života se toho stane spousta, ale především oba ztratí sami sebe. Třináctiletá Jude se zajímá o kluky, a stejně tak i Noah, který navíc netouží po ničem jiném, než aby se dostal na uměleckou školu. Šestnáctiletý Noah ale na jeho vysněné škole nestuduje, láme holkám srdce, skáče ze skal do moře a na malování si už ani nevzpomene - nebo se tak alespoň tváří. Jude vedle něj vede bojkot proti klukům a je to ona, která studuje na Institutu výtvarného umění, i když po tom netoužila ani zdaleka tolik, jako Noah. Navíc se jí pokazí, na co sáhne, a do toho vede pravidelně rozhovory se svou (mrtvou) babičkou. 
Za zápletkou stojí ale i mnohem více, než proměny Noaha a Jude. Pomalu se odkrývá jedno tajemství za druhým a ukazuje se, že nic není perfektní. Je ale ještě vůbec možné, aby bylo všechno jako dřív?
________________________________________________________________________  

Dám ti slunce / I'll Give You the Sun / Jandy Nelson / CooBoo 2016 / 360 stran
________________________________________________________________________ 

Začnu hned samotným rozdělením knihy. Musím říct, že občas se mi pletly události z různých kapitol, takže jsem začínala mít zmatek v tom, jak na sebe navazovaly. Většinou to ale šlo. Nevím, zda to je ten nejlepší způsob, jak mohl být tento příběh zpracovaný, ale rozhodně není špatný. Hlavní je, že díky němu vynikly charaktery obou hlavních postav, které jsou samy o sobě zajímavé, a byla by škoda, kdybychom si nemohli přečíst myšlenky obou z nich. Kdybych měla vybrat jeden pohled, ze kterého se mi četlo lépe, tak by to byl Judiin. Noahovo vyprávění ale bylo o dost více citlivé. Jsem ráda, že to byl právě on, kdo vyprávěl příběh jako třináctiletý, protože v jeho šestnácti bych ho asi nesnesla. 

Na začátku knihy se zdá, že je celá rodina v naprostém pořádku a vše je tak, jak má být. Jedinou "zvláštností", která ani tolik zvláštní není, je, že je Noah gay. S tím ale nikdo problém nemá (a ani k tomu nemá důvod, samozřejmě). Jak ale čas plyne a čtenář se s postavami setkává v rozmezí několika měsíců až let, věci se mění. Vyplývají na povrch věci, které měly zůstat skryté a to, co je nejprve jen krátce zmíněno, nakonec vyústí v něco velkého. Každá postava má svá tajemství, a ta chtějí na svobodu. Z lidí, které znáte celý život, se vyklubou cizinci - najednou zjišťujete, že o nich nevíte vůbec nic. Vše se ale nakonec pospojuje. Autorka mě nepřestávala překvapovat a osudy lidí spojila tak, jak bych si to ani ve snu nepředstavila. Tak je to ale i v reálném životě - člověk nepřestává být překvapován. :)

Mám v knize spoustu záložek, protože ačkoli je celá kniha psaná velmi čtivě, některé pasáže jsou jedním slovem krásné. Mohla bych je číst znova a znova, v některých jsem se dokonce sama našla. Navíc se mi líbilo, že i příběh, který není strhující fantasy ani nic podobného, dokázala autorka napsat tak, aby byl napínavý. Zkrátka ve mě dokázala vzbudit zájem. Zájem o postavy i o to, co se stalo v rozmezí tří let, jejichž okraje tvoří tento příběh. 

V průběhu čtení mi přišel příběh dvojčat hodně smutný - to proto, že se čtenář seznamuje se všemi těmi událostmi, které vše zapříčinily. Nakonec si ale z knihy odnese dobrý pocit a pozitivní myšlenku, proto bych ji klidně doporučila všem, kteří toho mají teď moc a potřebují přivést svou mysl na něco nového, nakonec pozitivního, co mu zlepší náladu. Vlastně bych ji ale mohla doporučit úplně každému (a přesně to taky dělám!). Dám ti slunce je kniha, která mi v určitých chvílích trhala srdce na kousíčky, a jindy mi zase vykouzlila úsměv na tváři. Nemůžu na tento příběh přestat myslet. A už teď se těším, až si ji přečtu znova. 

Tentokrát je to jednoznačné...
5/5

Pokud byste si knihu rádi přečetli, můžete si ji zakoupit zde
Nakonec bych tímto chtěla poděkovat skvělým lidem z Martinusu, díky kterým jsem měla možnost pro vás tuto knihu zrecenzovat. Děkuji!
________________________________________________________________________ 

Četli jste Dám ti slunce, popřípadě autorčinu druhou knihu, Nebe je všude?
Podělte se v komentářích o svůj názor.
Zpátky u další recenze!
Ailes

7 komentářů:

  1. Moc pěkná recenze. Asi první, která ve mě vzbudila zájem o tuto knihu.
    Přeji hezký večer.

    Kateřina
    trojtecka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Krásná recenze, knížku už mám doma, jenom čekám až na ni bude čas a správná atmosféra :) Nebe je všude jsem taky četla, byla celkem fajn, ale nebylo to ono, myslím, že znova si ji asi nepřečtu :) ale na Dám ti slunce se neskutečně těším :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebe je všude mě úplně nezaujalo, ale Dám ti slunce si mě vážně získalo. :) Snad se Ti bude líbit.

      Vymazat
  3. Skvělá recenze! :) Na knihu jsem se nijak urgentně nechystala, ale musím říct, že jsi mě hodně navnadila... Děkuji :) Krásný večer :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také děkuji, ať se líbí i Tobě :). Krásný večer :)

      Vymazat
  4. Napsala jsi vážně pěknou recenzi - kniha na mě čeká nepřečtená doma na poličce a myslím, že si jí svou recenzí to čekání docela zkrátila ;)
    Jinak jsem se chtěla zeptat, proč má Tvůj blog francouzský název? :)
    Marky

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za komentáře. :)

Design by DebiElova|Blogger Template by debielova.blogspot.cz