22. 4. 2016

Monument 14 - Emmy Laybourne | recenze

Nejsem velký příznivce postapokalyptických knih, protože mám v hlavě zafixofáno, že jsou všechny stejné. Ještě jsem ale neslyšela o knize, kde by v postapokalyptickém příběhu hrály hlavní roli děti, což je právě ten důvod, proč jsem si Monument 14 přečetla. Děj se odehrává v roce 2024 v malém městě Monument. Je den jako každý jiný a děti jedou do školy, když venku propukne krupobití. Dostanou se do supermarketu, který se stane jejich domovem.
________________________________________________________________________ 


Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. A milion věcí, které nabraly špatný směr.
V akcí nabitém debutovém románu Emmy Laybourneové se stal supermarket útočištěm pro čtrnáct dětí – šest středoškoláků (oblíbených i neoblíbených), dva osmáky (z nichž jeden je technický génius) a šest malých dětí. Zní to jako velká zábava, když si můžou dělat, co chtějí, ale ne v případě, že venku zuří jedna katastrofa za druhou, počínaje monstrózním krupobitím a konče použitím chemických zbraní, které svět – jak ho znají – vedou do záhuby. A jediné, na co děti myslí, je věta: Uvidím ještě někdy své rodiče?


Více info: goodreads (3.89)databáze knih (84 %)
________________________________________________________________________
    
Autorka vás bez jakéhokoli okecávání vtáhne rovnou do děje, který má spád a nenudí, ale především je nepředvídatelný. Scény plné napětí se střídají s o něco klidnějšími, když už má však člověk pocit, že už by to konečně mohlo dopadnout dobře, zase se něco pokazí. Nebudu lhát, občas na mě bylo těch akčních scén až příliš, to je ale velmi subjektivní. Vpravo dole může čtenář sledovat, kolikátý den děti tráví v supermarketu (kolik dní od počáteční katastrofy uběhlo). A to je další věc - stalo se toho tolik, že jsem měla pocit, jako by v supermarketu bydleli už několik týdnů, přitom byl jen např. šestý den. Děti se také rychle adaptovaly na "nový život". Všechno to ale dávalo smysl. Málokdy se toho stane během tak krátkého časového úseku tolik, než když svět míří ke svému konci. 

Do klasického postapokalyptického námětu jsou vloženy opravdu originální nápady, jako je například odlišné působení látek ve vzduchu na lidi podle typu krevní skupiny. 
Co se týče postav, autorka se perfektně trefila chováním do věku. Jsou to děti - občas udělají něco hloupého, občas něco pokazí, ale v mnoha situacích si dokáží poradit lépe než dospělí. Líbilo se mi, že se z těchto čtrnácti dětí (kteří byli navíc každý jiný) stala téměř rodina - nemohli si sice být jistí, zda ještě někdy uvidí své rodiče nebo sourozence, ale měli jeden druhého a navzájem si pomáhali. 

Navzdory tomu, že venku řádí jedna katastrofa za druhou a nikdo neví, co se s nimi - a s celým světem - stane, středoškoláci měli stále dostatek času na to, aby řešili lásku, žárlili na druhé,... Nevím, to mi do příběhu trochu nesedělo, já bych se asi musela pořád bát toho, co je venku, co se stalo s mojí rodinou... Nevím, zda bych řešila vztahy. 

Teď to asi vypadá, že se mi kniha vůbec nelíbila, to ale není pravda. Čtení jsem si opravdu užila, jen bych pár věcí pozměnila. Nejsem si jistá, jestli by mě autorka dokázala dostatečně nalákat na další díl, kdybych ho už neměla doma, ale pokud mohu doporučit, přečtěte si ho. Druhý díl je totiž oproti prvnímu mnohem lepší. 

3.75/5

P.S. Nemohu si odpustit ještě malou připomínku nakonec pro ty, kteří knihu už četli (anebo i pro kohokoli jiného, čistě na zamyšlení). Hned na začátku, když se děti dostanou z autobusu do supermarketu (což není zrovna jednoduché), všechny vytáhnou z kapes svoje tablety a zjišťují, že jsou nefunkční. Vím, že to je důležitý bod pro příběh a možná ho autorka nedokázala vložit do příběhu jiným způsobem, ale opravdu by děti nosily tablety jen tak po kapsách a ještě by na ně myslely, když se venku děje něco takového? Opravdu by to ty tablety "přežily" (venku bylo přeci silné krupobití)? Tohle mi vrtalo hlavou už od začátku, nicméně pak už naštěstí téměř vše dávalo smysl.

Četli jste Monument?
Mějte všichni hezký duben a setkáme se u další recenze. :)
Ailes

4 komentáře:

  1. Monument jsem cetla a líbil se mi. Je to takové zvláštní. Pár věcí je trochu nahlavu, ale to nevadí. Co se týče tabletů. Dnešní mladé generace jsou z moderních technologií tak zblbé, že věřím, že by klidně chtěli i v takové situaci zkoušet svoje zařízení :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda, spíš jsem přemýšlela, jestli by to ty tablety přežily... :)

      Vymazat
  2. O knize jsem slyšela a celkem mě láká, nakonec ale vždy dám přednost jiným titulům, které jsou pro mě zajímavější. Každopádně Tvoje recenze mě maličko popostrčila k přečtení, jsem na knihu zvědavá. Přeji hezký večer! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, snad se k ní někdy dostaneš. :)

      Vymazat

Děkuji Vám za komentáře. :)